Moje srdce bude biť ďaleej
Moje srdce bude bít dál
…dívka v černé kapuci jde po ulici… ruce má v kapsách a hlavu svěšenou že jí vlasy visí podél hlavy a skoro jí není vidět do tváře… šla ulicí plné lidí ale nikdo jí neviděl… všichni jí přehlíželi a šli dál svojí cestou… nikoho nezajímalo co ta dívka prožívá… nikoho nezajímalo čím vším už si prošla než se dostala tam kde je… ani jak jí bylo právě v tu chvíli kdy do něj vrazila… tiše se jí omluvil a pohlédli na sebe… jejich oči se střetli a jeden na druhého pár minut hleděli… utápěli se v očích toho druhého a byli zticha… jako by se pro ně zastavil čas… kolem nich rychle spěchali lidi ať už do práce nebo aby stihli autobus ale oni ne… stáli uprostřed ulice, dívali se do očí i když se vůbec neznali a jeden o druhém nevěděli vůbec nic… odhrnul jí vlasy ze tváře a sundal jí tu kapucu… dívka na něj hleděla se zájmem… zamilovala se… on na tom byl stejně… byla to láska na první pohled… osud je svedl dohromady právě v ten osudný den, hodinu, minutu i místo… právě v tenhle den měli oba poznat co je to láska… ten neskutečně hřejivý pocit uvnitř který se nedá nijak popsat… najednou měli pocit že by jeden pro druhého udělali cokoliv a přitom neznali ani svoje jména… jediné co chtěli a po čem v tu chvíli toužili bylo.. být spolu… užívat si blízkosti jeden druhého… a na to nepotřebovali nic znát… potřebovali jenom jeden druhého… vzal ji za ruku… sedli si za lavičku v parku a nemohli se na sebe vynadívat… neznali svoje jména a vůbec jim to nevadilo on promluvil a ona poprvé uslyšela jeho hlas "když sem tě poprvé viděl věděl sem že si to ty… miluju tě" věděl že je to rychlí že se vůbec neznají ale věděl to… věděl že se zamiloval… ona jenom polkla… nikdy až do té chvíle nevěřila že láska na první pohled existuje… "já tebe taky" netrvalo dlouho a poprvé se políbili… líbali se na lavičce a nevadilo jim že se na ně kolemjdoucí dívají pohoršeně… oni žili tou překrásnou chvílí která se nedá popsat… objali se a vnímali tlukot srdce toho druhého… navzájem se hladili po vlasech a šeptali si sladká slůvka do ucha… pak už ale musela jít… doma jí čekalo plno práce a i když nechtěla musela… "už musím jít… uvidíme se?" řekla s nadějí v hlase.. on jí místo odpovědi políbil… zacházel s ní jako by se mu měla rozplynout v ruce… jako s něčím křehkým co by mohl pustit a co by se mohlo rozbít… jako s lesním zvířátkem co by mohl vyplašit… "uvidíme se zítra… ve 12 přesně tady… budu čekat…" ještě jednou se políbili, usmáli se na sebe a pak šli každý jiným směrem… dívka šla s úsměvem ve tváři pomalým krokem od té lavičky a v hlavě si už představovala zítřejší den… ten den byl její nejlepší v životě… potkala svojí životní lásku a zamilovala se… měla chuť si zpívat tak si potichu pobrukovala a šla hodně pomalým krokem po ulici s úsměvem na tváři… z jejího snění jí vyrušilo skřípění brzd a křik… vyděšeně se otočila a viděla jak se na jednom místě shromažďují lidé a někdo volá aby zavolaly sanitku… nikdy nebyla zvědavá ale k tomu místu jí něco táhlo… vždycky o lidech kteří k nehodám chodili tvrdila že to sou zvědavci ale teď jí to nedalo a šla tam… když tam došla zeptala se jedný paní co se stalo "ten chlapec se nerozhlídnul a šel přes silnici… to auto ho nevidělo a porazilo ho…" dívce přejel mráz po zádech… panicky se prodrala tím davem lidí… měla tušení… tolik si přála aby se nepotvrdilo… ti lidé jako by věděli, se jako na povel mírně rozestoupili a dívka zůstala stát s pohledem upřeným na silnici… zakrila si dlaní ústa a nemohla popadnout dech… začala se dusit a cítila jak se jí slzy derou do očí… byl to on… nehybně ležel na silnici… stála tam… vedle jeho těla… nohy jí neposlouchali a tak si k němu klekla… nevěděla co má dělat tak se snažila nahmatat třesoucí se rukou tep… nic… ani hruď se mu nezvedala… byla zoufalá… po tvářích jí stékali nepřetržitě slzy a úplně se zalykala pláčem… lehla si na jeho hruť a šeptala "prosím… prosím ať to není pravda… vstávej prosím… probuď se…" když se mu podívala do tváře byl bledý… neměl vůbec žádnou barvu… za pár minut přijela sanitka… chtěli ho naložit rychle na nosítka ale dívka se ho držela tak silně že jí museli násilím odtrhnout… byla agresivní ale podařilo se jim jí od jeho těla dostat… zkoušeli ho oživit přímo na místě ale nepovedlo se jim to… za pár minut snažení ho prohlásili za mrtvého… dívka ztuhla a dívala se nevěřícně na doktora… ten jenom soucitně sklopil nad jeho tělem hlavu a přikryl ho dekou…už jí nemuseli ani držet protože stála nehybně s pohledem upřeným na deku pod kterou byl on… její životní láska… šla od toho místa pryč… nevěděla kam ale rozeběhla se… plakala tak moc až jí to úplně vysílilo a ona upadla na zem na které se svíjela… proč se to muselo stát? právě se poznaly a zamilovali se… proč se to zlý musí dít těm šťastným?... v hlavě jí běželo tolik otázek… za chvíli už nebrečela a slzy jí pomalu usychali na tvářích… zvedla se ze země a jako blázen šla po ulici… dala si kapucu na hlavu a vlasy do obličeje… byla zoufalá… nevěděla ani jeho jméno… jedno věděla ale jistě… miluje ho… dnešní den jí změnil život a nikdy už to nebude jako dřív… miluje ho… navždy… a nikdy na něj nezapomene…
…nikdy…